Ministr vnitra přistižen při lži

Osobní setkání s ním ve vás nejspíš žádný špatný dojem nezanechá. Možná právě naopak. Patří k lidem, kteří se umí dívat přímo do očí. Obvykle se mile usmívá, jeho stisk ruky je pevný a při rozhovoru působí dojmem pozorného posluchače.

Ať už Ivan Langer navštěvoval kurzy herectví nebo moderního managementu, musel být žákem pozorným, neboť svou roli zvládá opravdu dobře. Tedy alespoň pokud jde o první dojem. Ministra vnitra je však nutno hodnotit podle jeho skutků. Zvláštní kapitolu hodnou pozornosti veřejnosti je pak ministrovo vysvětlování skutků, jež lze vysvětlit jen obtížně, nebo je nelze vysvětlit vůbec.

Mimořádnou slovní ekvilibristiku předvedl Ivan Langer po kritice europoslankyně Jany Hybáškové z podvýboru pro obranu a bezpečnost, podle které bylo rozpuštění finanční policie v rozporu se zájmy Evropské unie a závazky České republiky. Europoslankyně Hybášková byla přesvědčena, že zrušení finanční policie je nekoncepční a Česká republika bude muset vzhledem k nařízení EU do konce roku 2008 tento útvar znovu zřídit.
Stejné přesvědčení zřejmě musel zastávat každý, kdo si myslí, že zločin se pachateli trestného činu nesmí vyplácet. Domnívám se tedy, že s výjimkou zločinců a těch, kdo zločincům z nějakého důvodu fandí, každý normální člověk.

Ne tak ovšem Ivan Langer, který tvrzení Hybáškové označil za omyl s tím, že si k tomuto problému nechal vypracovat analýzu. Podle ní prý Evropská unie pouze stanovuje, že každý stát má zřídit a udržovat jako zvláštní ústřední útvar tzv. Finanční zpravodajskou jednotku.

Takovou analýzu, pokud skutečně byla vypracována, zřejmě oko odborníka nikdy nespatřilo. Případnými autory by snad mohl být pouze Kašpárkův spolek recesistů. Autorství kohokoliv jiného bych musel pokládat jen za těžko uvěřitelné. S určitostí mohu také prohlásit, že s takovou analýzou nemělo možnost se seznámit ani tehdejší vedení Finanční policie, jinak by na její zcela nesmyslný závěr ministra vnitra upozornilo.

Myslím, že o skutečné existenci takové analýzy s udávaným závěrem lze spíše pochybovat. To, o čem opravdu pochybovat nelze, je zcela nepravdivý výrok Ivana Langera. Těžko uvěřit tomu, že by se jednalo o pouhý omyl ministra. Bylo by to podobné, jako by ministr zdravotnictví nerozeznal rozdíl mezi zubařem a gynekologem. Oba jsou sice lékaři, ale každý se jaksi specializuje na jiný obor.

Jaká je tedy skutečnost? Rozhodnutí Rady 2007/845/SVV ze dne 6. prosince 2007 o spolupráci mezi úřady pro vyhledávání majetku z trestné činnosti v jednotlivých členských státech v oblasti vysledování a identifikace výnosů z trestné činnosti nebo jiného majetku v souvislosti s trestnou činností stanovují každému členskému státu EU povinnost zřídit nebo určit vnitrostátní úřad pro vyhledávání majetku z trestné činnosti, jehož účelem je napomáhat vysledování a identifikaci výnosů z trestné činnosti a jiného majetku s ní spojeného, jenž se může stát předmětem příkazu ke zmrazení nebo zajištění nebo ke konfiskaci vydaného příslušným justičním orgánem v průběhu trestního řízení nebo, pokud to umožňuje vnitrostátní právo dotyčného členského státu, občanskoprávního řízení.

Finanční zpravodajská jednotka, o které hovořil Ivan Langer, v České republice sice skutečně existuje, představuje jí Finanční analytický útvar Ministerstva financí (FAÚ). Důvody jejího vzniku, její úkoly, působnost a stanovené pravomoci jsou však zcela odlišné, než náplň úřadu, jehož zřízení ukládá Rozhodnutí Rady EU z prosince r. 2007.
FAÚ je navíc jednotkou administrativního typu, jež nemá žádné pravomoci orgánu činného v trestním řízení, její možnosti plnit úkoly ve smyslu předmětného Rozhodnutí jsou naprosto mizivé. Takové dispozice měla naopak Finanční policie, kterou však ministr nechal zrušit.

Vedení MV a Policie ČR se dlouho dobu tvářilo, že existenci jednoho specializovaného útvaru nahradí zřízením menších specializovaných pracovišť v rámci policejních útvarů s celoúzemní a krajskou působností. Skutečnost je však taková, že taková pracoviště na některých policejních útvarech nikdy nevznikla, a naopak některá existující pracoviště tohoto typu byla později tiše zrušena.

Podle mého názoru bylo zrušení Finanční policie hrubou chybou ministra vnitra a vedení Policie ČR, která je navíc umocňována nedostatečnou podporou, nebo možná dokonce mařením existence specializovaných pracovišť pro vyhledávání, dokumentaci a zajišťování výnosů z trestné činnosti v následném období.

Tento stav lze považovat nejen za jakési obecné poškození zájmů společnosti ale dokonce za výslovné poškození zájmů každého občana, který se stane obětí trestného činu, spáchaném v úmyslu dosáhnout zisku. V takovém případě současná policie disponuje jen malou schopností a často i malou ochotou výnos s takového trestného činu vyhledat, zajistit a poškozenému vrátit.

Uvedené skutečnosti nabízí zcela odlišný pohled na to, komu současná police pomáhá a koho ve skutečnosti chrání. Politici v takové situaci obvykle volávají po odvolání zodpovědných osob z jejich funkcí. V našich poměrech to bývá sice docela časté, vždycky však naprosto zbytečné. Za daných okolností by snad měla větší význam výzva zločincům, aby svému ministru vnitra poděkovali. Žádný jiný ministr vnitra pro ně totiž ještě nikdy tolik neudělal.


Více k problematice naleznete na  www.zimmel.cz
Článek byl zveřejněn na blogu na Novinkách.cz dne 9.2.2009